O jedné pravděpodobně nepravděpodobné příhodě

Byl pěkný slunný den, takový, kterých je ostatně letošní léto požehnaně. Za takových dnů je věru lépe úřadovat kdesi u vody a přemýšlet nad letošní úrodou okurek. Ale i v takových dnech je třeba někoho, kdo svojí prací bude plnit pracovní proces a tím bude zvyšovat hrubý domácí produkt národní ekonomiky. Inu, krize je krize a někdo proti ní musí bojovat. V onen slunný den jsme těmi hrdiny byli my dva, já a Jirka. Neznám lepší prázdninovou brigádu než u geodézie, je to možná tím, že neznám vůbec žádnou jinou brigádu, což znamená, že tato je nejlepší.
Poslali nás zaměřit pár kabelů, které již déle nemohly vidět denní světlo, neboť by počet spadlých do příkopu zvláště kolem večerních hodin neúměrně stoupal. Kabely již byly zakopány a kudy vedou nám mělo napovědět jen pár barevných čar na vozovce. Pro nezasvěcené snad mohly ony barevné značky představovat pouze změť nesmyslných klikyháků, ovšem co je horší, tak pro zasvěcené taky. A jak že nám to ten chytrý člověk do telefonu říkal: Telefon je modrej a je v hloubce 120 cm, kanalizace 220 cm a je zelená a červený plyn a 60 cm, nebo to byla elektrika? A není náhodou telefon zelenej? Jirko poraď! Nevím, nevím, je možný, aby kanalizace byla nad plynem? Není to blbost? Ale je tu pěkně, co? Ten klid, tady bych chtěl mít chalupu. Komu to asi patří? Uvědomuješ si, že jestli to blbě změříme a oni jednou nakopnou plyn s elektrikou, tak to tady vyletí do vzduchu? Taková malá časovaná bomba. A náhodou bude právě v tomto domku na návštěvě u své milenky ministr obrany a protože člověk nemůže být na dvou místech současně a ministra se nikdo nebude ptát, zda chce být někde jinde než na lůžku v nemocnici, nebude na hlasování o důvěře vlády, vláda padne, a premiér zmešká důležitý sumit NATO, v kterém se bude hlasovat o zahraniční misi. A tato mise právě o ten jediný hlas neprojde. a tak bude muset Barack Obama vykonat diplomatickou cestu do Iráku, během které ho zasáhne zbloudilá kulka, čímž bude rozpoután světový konflikt. A o tom všem teď rozhodujeme my, já a Jirka. Tak tedy dobrá červený plyn bude v hloubce 120 cm. Možná jsme tím zachránili svět. Rychle měříme a jedeme pryč, nemůžeme ztrácet čas nad takovými blbostmi.... Ale je tu pěkně.
Svět je založen na náhodách. Jenomže já na náhody nevěřím. No řekněte, byla by to náhoda...!?!
P.S.: Hloubky výkopů telefonu a plynu jsou z důvodu bezpečnosti Baracka Obamy a z důvodu bezpečnosti planety prohozené.

O smyslu a nesmyslu

Je na čase položit si pár zásadních otázek. Pro tento blog je asi nejzásadnější otázka proč. Proč píši na tyto stránky?

Někde jsem četl, že poezie je jediným konkrétním důkazem o existenci člověka. Všechno ostatní se dá nějakým způsobem odůvodnit, nikoliv ovšem poezie. Ta je nám důkazem, že člověk existuje, žádné jiné vysvětlení totiž pro poezii nemáme, žádné jiné vysvětlení by nedávalo smysl. Pro nic a nikoho by totiž poezie neměla smysl než pro člověka.Tím, že poezie nedává smysl, nám vlastně dává smysl. Stejným nesmyslem je tento blog. Je tak velkým nesmyslem, že si dovolím napsat kacířskou myšlenku, že snad ani nemá smyslu, čímž jej ovšem řadím k úplně základním danostem tohoto světa. Aby měl svět smysl, musí být založen na nesmyslu. Na nesmyslech stojí tento svět. Díky nesmyslu se otáčíme kolem své osy. Je to tak samozřejmé, že se ani nestačíme divit odkud se ty všechny nesmysly berou. A přece to není samozřejmé, nesmysl je jako vzácná květina, kterou bychom měli hýčkat a kterou bychom měli zalévat. Měli bychom založit takovou malou nesmyslnou rezervaci pro věci beze smyslu a věci nesmyslné. Kdybychom neměli nesmyslu, nikdy bychom nepoznali smysl. Nebylo by srovnání. A bez smyslu se život žít nedá. Proto má nesmysl větší smysl než smysl. Zdá se vám to jako nesmysl? To je správné, tím se ukazuje, že tento svět má smysl, stačí jen jej hledat. Jestli k tomu jen trochu dopomůže tento blog, pak má nějaký smysl, a proto jej píši, i když je to občas o nesmyslech jako například tento příspěvek.

Reportáž z cesty po východních Čechách

Podle průzkumů agentur pro veřejné mínění letos většina Čechů bude o prázdninách doma. Možná za to může stále připomínaná krize a možná si také Češi konečně uvědomili, že i v Česku je pěkně, tak proč jezdit do zahraničí, když se dá příjemné léto strávit i doma a navštívit některá pozoruhodná místa, o kterých nás neděli co neděli informuje v televizi Toulavá kamera. Aniž bych se nechal ovlivnit průzkumy, zvolil jsem letos podobně.
Je spousta míst, která by bylo dobré v Čechách navštívit. Pravda, některý kraj je na výlety přímo stvořený, zatímco jiný zdánlivě takové možnosti nenabízí. Ale opravdu jenom zdánlivě. Je úžasné, jak je naše krajina rozmanitá, kolik rozdílných koutů lze najít. A možná se na to hodí pohádka Wericha, jak šel kvůli snu jeden poutník daleko za pokladem, aby u cíle zjistil, že poklad má doma za pecí. Ale přeci jenom i cesta může být cíl.
Cesta, kterou jsem se vydal, začala na dráze. Trať z Liberce do Pardubic patřila ve své době k významným spojům. Byla vystavěna již v roce 1859 a v minulých dnech proto probíhaly velké oslavy 150 let trati. U této příležitosti byla dokonce Českou poštou vydána poštovní známka. V současné době má tato trať speciální jízdní řád. Rychlíky mezi Libercem a Pardubicemi jezdí v dvouhodinových intervalech, trasu urazí za tři hodiny a vlaková souprava zaručuje čistotu a pohodlí nad republikovým průměrem, i proto je tento spoj ideální pro výlety ze severních Čech do Čech východních.

Tajemný hrad Svojanov

No a nyní již k samotným cílům cesty. Hrad Svojanov, středověký královský hrad ze třináctého století ležící na obchodnické cestě zvané Trstenická, což v té době byla taková D1, spojující Moravu a Čechy. Expozice hradu ukazuje sice interiér 18. a 19. století, ale stačí se pouze dívat a člověk si hned představí účel a využití stavby o mnoho let dozadu. Návštěvník si může vybrat ze dvou okruhů, vedle historie tu hlavně na dětské návštěvníky čeká hrstka strašidel v čele s panem Hamrlíkem na ohnivé svini.
Za pozornost na tomto hradě stojí i mohutná věž, která je přístupná a je z ní pěkný výhled na okolní krajinu. Kdybych nevěděl, že ji budovali pro vojenské účely, asi bych nabyl dojmu, že ve středověku museli být děsní romantici, tolik práce kvůli rozhledu. Zlaté časy.
Zajímavostí na hradě Svojanov je i zahrada v gotickém stylu s typickým rozdělením plochy do třech částí.

Růžový palouček
Nepříliš známým a přitom zajímavým a pozoruhodným místem je památné místo Růžový palouček, které leží pár kilometrů od Litomyšle. Podle pověstí se právě na tomto místě loučili lidé protestantského vyznání před tím, než odešli do zahraničí. Ale příběhů vážících se k tomuto místu je mnohem více. A stopy lze najít i v literatuře, jedním z posledních děl, kde je zmíňka o Růžovém paloučku, je hra divadla Járy Cimrmana České nebe, kde J.A.Komenský nabízí jablíčka z paloučku svým nebeským stolovníkům. Samotné místo je zajímavé kvůli výskytu vzácných růží, vzácných stromů jako například jinanu dvoulaločného, ale především celkovou atmosféru dotváří krásné vzrostlé lípy, které když kvetou, je to zážitek, na který se nezapomíná.

Nové Hrady
Nedaleko od Růžového paloučku po červené turistické značce narazí člověk na obec Nové Hrady, kde stojí rokokový zámek z 18.století.V expozicích lze zhlédnout empírový a biedermeierový nábytek. Zajímavostí tohoto zámku je to, že je v soukromém vlastnictví, a tak člověk v rámci prohlídky může potkat i majitele zámku nebo zámeckou paní. Každopádně vlastnit zámek bude asi dost drahý koníček.

Město Polička
V místech kudy od nepaměti, a minimálně od roku 1265, procházela hranice mezi Čechy a Moravou stojí královské město Polička. Je unikátní městskými hradbami, které v délce 1200 metrů obepínají město a část úseku hradeb je přístupný návštěvníkům. Poličku hned několikrát v historii postihl požár, a tak je současná podoba historického jádra města převážně z 19.století. Město se chlubí slavným rodákem Bohuslavem Martinů, který se narodil ve věžní světničce novogotického kostela sv.Jakuba. I toto místo je pro návštěvníky přístupné, ale v současné době probíhá celková rekonstrukce, tak snad jindy. A pozornost si zaslouží i radnice, před kterou stojí nejvyšší morový sloup v Čechách.

Kde v Poličce bydlet? Mohu doporučit penzion Šenk nožíře Dobroty, najdete jej v ulici Na Bídě. Jde o unikátní domečky, které si lidé, aby ušetřili na materiálu, přilepovali k městským hradbám. Je to trochu strašidelné, ale kdo se nebojí, může se zde ubytovat. Mám potvrzeno, že se vám v tomto penzionu budou zdát zajímavé sny.

Město Litomyšl

No a to nejlepší na konec. Město Litomyšl. Doporučuji náměstí, na každém druhém domku deska významné události, významné osobnosti. Například připomínka že Dagmar Pecková ten a ten den kolem desáté hodiny v knihkupectví Paseka kojila svého syna. Mimochodem knihkupectví Paseka si zaslouží pozornost, když knížku z Paseky, tak z Litomyšle. Na náměstí stojí Bedřich Smetana, poblíž v parčíku sedí Alois Jirásek a vedle klášterních zahrad postává socha Zdeňka Nejedlého. Vždy jsem si jej spojoval s Jiráskem, ale postupem času se nestačím divit, kde všude v kultuře zanechal svoji stopu. Rozporuplná osobnost. Zámecký areál v Litomyšli patří k památkám UNESCO a zcela právem, zámek, sgrafitová výzdoba, arkády, park, prostě nádhera. A jako třešnička na dortu muzeum Josefa Váchala a Portmoneum. Při naší návštěvě jsme zde potkali i majitele Paseky pana Horáčka.

Člověk musí alespoň jednou za rok opustit stereotyp svého života a někam vyrazit, prázdninový čas je k tomu jako stvořený, počasí je letos trochu nevyzpytatelné, ale vyplatí se v tomto jít do rizika. Východní Čechy jsou na výlety ideální a je toho více, co stojí za to navštívit. Takže vzhůru...

Pozdrav z tábora II.

Tábor zatím v pohodě.stop.již třikrát nás to spláchlo.stop.rybnik stoupnul na objemu a vytvořil se na něm ostrov.stop :-)
Jsme na jihu Čech u Mutyněvského rybníka. Přes všechny problémy s počasím je to tu pěkné. Jak vypadá rybník po ránu, můžete vidět na fotce.

---- 
Odesláno z mobilního telefonu Sony Ericsson