Můj internet 1/52

Internet. Stal se každodenní součástí našeho života. Používáme jej při práci i při zábavě. Jak si ovšem internet představit? Jakou má tvář a jak internet vypadá? Myslím, že internet má tolik tváří, kolik má uživatelů. Rozhodl jsem se, že Vám internet, jak ho vidím já, představím. Najít totiž na síti něco zajímavého je někdy celkem složité. Jestli vám třeba i jen trochu mé doporučení pomohou a usnadní čas hledání, budu rád. Sestavil jsem si žebříček internetových stránek, které pravidelně navštěvuji, a ty jsem rozdělil do 52 částí. V každé části vám představím zajímavou stránku. Ne vždy se jedná o něco unikátního, ale třeba jen o střípek, který dohromady v celku tvoří moji mozaiku. Nechci zde popisovat veškeré možnosti a funkce stránek, které možná znáte lépe a důvěrněji než já, mnohdy si tedy při popisu vystačím jen s názorem a úhlem pohledu na možnosti té které stránky.

Facebook jako tvář světa

www.facebook.com

Jak bych mohl začít něčím jiným než facebookem? Znají ho téměř všichni. A téměř každý má na facebook svůj názor, včetně mě. Když jsem poprvé slyšel, že existuje, bylo to v souvislosti s rostoucí popularitou sociálních sítí. Tehdy se objevil v jedné řadě se stránkou myspace. Tak trochu jsem to nechápal. Myspace měla podle mého opodstatnění, facebook nikoliv. Od té doby se mnohé změnilo a přesto podstata zůstala stejná, podobu facebooku vždy vytváří vaši přátelé.

Hlavním impulzem, proč jsem si založil profil, byla možnost sdílení fotografií. Jak jsem později zjistil, je mnoho jiných stránek vhodnějších pro fotografie. Galerie na facebooku má tak omezené rozlišení, že zde vystavené fotografie mají horší kvalitu než fotky z mobilního telefonu. Pro sdílení fotografií jsem si postupem času našel už jiné stránky, ale přesto mne facebook něčím fascinuje. Jeho základní myšlenka stojí na propojení lidí. Četl jsem knihu V pavučině sítí, která vyšla ještě před boomem sociálních sítí, kde se psalo, že se můžete s kýmkoliv na světě spojit prostřednictvím sedmi blízkých lidí. Je to něco nepředstavitelného, že nejkratší cesta, jak oslovit i třeba ty nejznámější (nebo i nejzapomenutelnější) tváře světa, vede přes sedm prostředníků. Facebook by nám už brzo mohl dát odpověď. Je opravdu někdy zajímavé, když zjistíte, že se znají mezi sebou vaši přátelé, kteří byste řekli, že se nikdy nemohli potkat. Takových náhod a setkání je právě díky facebooku mnoho.

Výhodou této stránky je v první řadě to, že je nejrozšířenější. A použití? Chápu facebook jako prostředek, jak si s přáteli vyměnit poznatky o tom, na čem pracují, kam chodí, kde bude jaká zajímavá událost nebo co si myslí. Mezi přátele řadím lidi, s kterými se znám a s kterými bych zašel třeba večer posedět. Určitě není facebook seznamkou, jak jej někteří chápou. Nemyslím, že mezi přátele patří lidé, které jste viděli dohromady dvakrát a moc o nich nevíte. Zároveň ale informace, které na stránky facebooku sám píši, jsou takové povahy, že by mne nijak nezasáhlo, kdyby byly veřejné. Prostě takové soukromé migroblogování o sobě. Odkazy jiných stránek na facebook dávám pouze tehdy, když vím, že mohou něco říci i mým přátelům. Rozuměj neházím tam každou pitomost, na kterou narazím. Stejně tak odkaz na Youtube video dávám na facebook, pouze když to má hlubší význam. Co absolutně nepobírám, jsou různé aplikace, hry a kvízy na facebooku. Beru to jako nutné zlo, aby byla síť populární mezi velkým množstvím uživatelů.

No a k obsahu samotných statusů? Někomu třeba vadí, když si od přátel denně čte, co měli k obědu. Pravda, někdy to nemusí být moc přínosné. Jsou statusy, které daleko víc obohatí a pobaví, ale na druhé straně člověk i díky takovým statusům pozná své přátele. A číst o jídle není až tak zlé. Někdy je zajímavé, se nad i třeba banálními statusy zamyslet, zda v nich není něco víc. A stejně tak je zajímavé, když se člověk s odstupem času podívá na své vlastní statusy, co tam o sobě zjistí. Co se mi na facebooku nelíbí, že se poslední dobou snaží instituce jako různé podniky, firmy, ale i televize a rádia vetřít do tohoto prostoru. Facebook chápu jako komunikaci mezi přáteli, proto mně vadí, když se mi na zdi objevují zpravodajské články. Televize a rádia by mohly více využívat jiné sítě. Argumentem pro ně je ovšem rozšířenost facebooku.

Budoucnost této sítě vidím velice optimisticky. Facebook podle mého neomrzí, stejně tak bude dlouho trvat (jestli vůbec), než ho předstihnou konkurenti. Je ovšem nutné pamatovat, jak mocným nástrojem tato síť je. V každém případě sdílím vůči facebooku optimismus a mohu jej proto doporučit.

Společnost O2 míchá s cenami tak, až sami nevědí, která platí

Služba je od slova sloužit. Z tohoto pohledu není o čem diskutovat. Otázkou je, jak si svoji pozici vysvětlují společnosti, které služby poskytují. Kdo a komu podle nich slouží?

Vloni v prosinci jsem se rozhodl prodloužit smlouvu u telefonní společnosti O2. Vybral jsem si telefon a zašel jsem do prodejny. U pultíku jsem se dozvěděl, že telefon mají, ale prodají mi jej za jinou cenu, než je uvedená v katalogu. Ptal jsem se proč, když ve vitríně mají tento telefon za cenu, kterou chci. Prý se to právě dnes neplánovaně změnilo a ještě to nestačili vyměnit. Pravda, bylo něco krátce po poledni, netřeba to hned chápat jako klamání zákazníka. A to přes to, že se cena změnila ze 495 Kč na 1195 Kč. Přesto jsem se cítil podveden a odešel jsem.

Zprvu jsem zvažoval i tak radikální krok jako změnu operátora. Posléze jsem si to přeci jen rozmyslel a i se změněnou cenou jsem se telefon rozhodl koupit. Problém byl, že jej na skladě neměli. Slíbili mi, že jakmile telefony dostanou, dají mi zprávu. Po měsíčním čekání jsem se do prodejny opět vypravil. Telefony již měli, pouze na mne zapomněli.

Přešel jsem to s klidem, nebudu se zlobit pro takovouto maličkost. Leč nedalo mi to, abych byl v jednání se společností O2 již opatrný. Zjistil jsem si předem cenu telefonu na internetových stránkách a vyplatilo se. Telefon, který by mi měli nabídnout za cenu 995 Kč, mi v oficiální prodejně chtěli prodat za 2795 Kč. To je rozdíl 1800 Kč. Upozornil jsem je na rozdíl cen mezi nabídkou v katalogu a na internetu. Nejprve jsem sklidil ironický smích, ceny prý nejsou závazné. Přesto se podívali do oficiálního ceníku a zjistili, že zde mají úplně jinou cenu. Třetí varianta ceny pro jeden telefon je pro jednu společnost, myslím, až dost. Nakonec se přeci jen nechal pracovník O2 přesvědčit. Uznal, že v katalogu se jedná o tiskovou chybu a že telefon mi prodá za cenu, kterou požaduji. Aby nebyl konec legrace, zjistil, že telefon na prodejně nemají a že musím o prodejnu dál. Naštěstí nebyla daleko, pěšky do deseti minut. I zde se situace opakovala, s tím rozdílem, že zde telefon měli, prodají mi jej prý ale jen, co jim to povolí šéf pobočky. Zvláštní chování, šéf musí povolit to, aby mi prodali telefon za cenu, kterou inzerují na oficiálních internetových stránkách. Představuje si takto O2 službu zákazníkům?

Kam s ním? Glosa o chybějící záchytce

Opravdu musíme za vším vidět pouze zisk? Vždy okolo církevních svátků, které, ač je společnost považována striktně za ateistickou, si důsledně připomínáme, se snažíme nalézt trocha dobrého v nás. Člověk se víc kouká kolem sebe. Pomáhej bližnímu svému! Není náhodou, že Vánoce jsou svátky v době paradoxně nejkrutější, mrazy přituhují a příroda nelítostně zkouší, zda jsme na její rozmary připraveni. Lidé jsou v teple svých domovů, psi, když mají tu smůlu, v psích útulcích a bezdomovci? Na nádražích. Ale tam pochopitelně nepatří, podobně jako nepatří do knihoven a MHD. Ale kam tedy s nimi? Jsou pochopitelně organizace, které se o takovéto lidi starají, ale ani tam se nedostane každý. Zvlášť když si za tu trochu vyžebraných peněz koupí alkohol. Důvod, který je přivedl do takovéto situace, je tak stále více sráží k zemi.

Při mé povánoční cestě vlakem jsem zažil nepříjemnou příhodu. Jdu z nádraží a před budovou leží ve sněhu člověk. Když mne spařil, prosil mne o pomoc. To, že se jedná o bezdomovce, jsem poznal rychle. Byl tak opilý, že když jsem se mu snažil pomoci vstát ze země, nebyl toho schopen. Náhodou poblíž popojíždělo auto městské policie, šel jsem tedy říci o tomto muži strážníkům. Jak jsem poznal, nejen že o něm věděli, ale právě oni jej před chvíli vykázali z nádražní haly a snad se mu i pokoušeli vstát, když poprvé upadl. „Co s ním máme dělat?“ Položili mi otázku. „Nevím, zavolejte doktora,“odpověděl jsem. „Ten ho nevezme, dokud se sám hýbe,“ odvětili, „jedině můžeme počkat, až zmrzne, a pak ho budou hospitalizovat.“

Jistě si takový člověk nezaslouží zvláštní péči, ale boudu pro psa by mu společnost věnovat mohla. Myslím, že každé větší město by se o podobné lidi mělo postarat jinak, než aby strážníci bezradně čekali co s ním, když je jenom opilý, ale jinak se hýbe. Myslím, že provoz záchytky by nebyl nejvýnosnější, ale nezbývá nám než věřit, že se jednou za čas zlije pod obraz i nějaký ten primátor nebo starosta, který na poplatcích přispěje i svým chudším kolegům.

Peníze pro Tulipan předány

Byla to zajímavá akce. A začala zcela neplánovaně. V univerzitním zpravodaji Technické univerzity v Liberci vyšel článek o daru, který předal hejtman Libereckého kraje pan Stanislav Eichler pro chráněnou dílnu Tulipan. Dílna Tulipan sídlí v přízemí univerzitní budovy S v centru Liberce u hlavní pošty, a tak pro studenty univerzity není zcela neznámá. Pracovníci dílny a studenti se denně potkávají na chodbách budovy. Mnozí studenti si zde nakupují drobné předměty vyráběné v dílně a nechávají si vázat své závěrečné práce. Na daru, který předával hejtman, bylo ovšem něco zvláštního, co vyvolalo reakci studentů.

V době, kdy si všichni stěžují na krizi, je takový skutek od hejtmana jistě chválihodný. Šek, který byl předán, měl ale přes své velké rozměry malou hodnotu. Jednalo se o peníze, které byly vybrány z prodeje dortu na reklamní akci jednoho z libereckých nákupních center. Pan hejtman se angažoval tím, že šek s částkou osobně předával. Jak bylo vidět, přímá úměrnost, čím větší šek, tím větší částka, zde neplatila. Šek byl vypsán na částku 5010 Kč.

Článek vyvolával na první čtení smíšené pocity. Je taková částka hodna postavení nejvyššího politika v kraji? Neměl by hejtman předávat šeky s trochu větší hodnotou, když už se vyrábí rozměrný šek? Říkal jsem si, jestli mám takové pocity sám, proto jsem o tom napsal na facebooku. Reakce byla rychlá, ihned se mi pár lidí ozvalo a celkem jsme se shodli. Jakákoliv dobročinná akce si zaslouží své uznání, přesto i dobrý skutek by neměl být přijímán zcela nekriticky.

Rozhodli jsme se reagovat. Stačí, když se dá dohromady 51 lidí, každý přispěje do sbírky 100 Kč a dáme dohromady více jak hejtman. Bylo to lákavé. Naše představy byly ale již brzy konfrontovány s realitou. Dáme dohromady padesát lidí, v pondělí vybereme peníze a v pátek předáváme. Rychle jsme zjistili, že to tak snadno nepůjde. Přesto se nám první příspěvky začaly scházet. Založili jsme skupinu na facebooku a den ode dne nás bylo víc a víc. Po krátkém čase nás bylo na padesát. Sbírku nepodporovali pouze studenti, i když těch byla většina, zvlášť z pedagogické fakulty kateder češtiny a historie, odkud byli i organizátoři akce, ale přidávali se i lidé z jiných fakult, zaměstnanci univerzity, ale i lidé, kteří se jen náhodou o akci dozvěděli a které bychom mohli označit jako přátele univerzity nebo chráněné dílny. Z počátku jsme byli velice optimističtí, ale jak jsme postupně poznali, mnozí ze skupiny na facebooku zůstali pouze u virtuální podpory naší akce. Sebelepší komunikační prostředek nezvýší v lidech ochotu pomoci. Přesto není těch, co jsou odhodláni pomáhat, málo. Blížil se konec semestru a nám se podařilo vybrat částku 3800 korun. Vytčenou metu 5010 korun jsme nepřekonali, ale i tak jsme poznali, že naším příspěvkem pomůžeme. A nejen po finanční stránce. Podpora, kterou jsme dílně vyjádřili, je, jak doufáme, i morální podporou, v leckdy nesnadných podmínkách. Paní Adamíčková, jejíž zásluhou byla dílna v roce 2004 založena a pro kterou je Tulipan srdeční záležitostí, naši akci vřele přivítala a pozvala nás na návštěvu do Tulipanu.

Přivítání v Tulipanu bylo velice příjemné, paní Adamíčková nám představila prostory dílny a krátce nám vysvětlila, s jakými problémy se chráněná dílna potýká. „V současnosti by nám velice pomohlo, kdyby se chtěl někdo jako dobrovolník podílet na sobotním a nedělním prodeji. Naši zaměstnanci přes týden pracují, proto nám nezbývají lidé na víkendy,“ postěžovala si paní Adamíčková, „přívítáme každého, kdo by nám chtěl pomoci.“

Sortiment dílny je velice pestrý, od keramických výrobků, nádob i dekoračních předmětů, výrobků z ručního recyklovaného papíru různé barvy, který může sloužit různým účelům od dopisního papíru až po svatební oznámení. Dílna vyrábí i pletené košíčky nebo například barevně zdobené tašky.

Prohlídka dílny byla zajímavá. Malé prostory, ve kterých pracuje 21 stálých pracovníků se zdravotním hendikepem a 4 pracovníci bez zdravotního omezení, se vyznačují jistou útulností, barevně pestré místnosti dělají hodně pro vnímání prostoru. I přes to, že univerzita a město vycházejí dílně v mnohém vstříc, není práce v oboru chráněných dílen jednoduchá.

A naše akce? Přes mnohé potíže, se kterými jsme se střetli, byla úspěšná. Potkali jsme se s mnoha zajímavými lidmi a myslím, že kdo se k naší akci přidal, klidně by podobnou věc podpořil i příště. Proto jsme se rozhodli, že příští rok v březnu zahájíme další sbírkovou akci pro Tulipan. Hodnota, kterou sbírka vynesla, nespočívá pouze ve vybrané částce. Zvýšili jsme mezi studenty povědomí o chráněné dílně Tulipan. Samotní jsme pátrali po informacích, které nás před tím pouze míjely. A v neposlední řadě jsme si dokázali, že studenti, ale nejen studenti, jsou ochotní rozhlížet se kolem sebe a vnímat okolní svět ze svého úhlu pohledu, tedy nejen takový, který je nám připravován médii. Být studentem neznamená pouze užívat si života, ale i život kolem sebe vnímat a kde je to možné pomoci. Zde je pomoc na místě. A proto jsme si vzali za své pomoci. Pan hejtman nás předáváním šeku s malou částkou nevědomky vybídl, abychom se jeho šek pokusili překonat, kéž by naše akce byla podobným impulzem třeba pro podobnou reakci politiků. Každopádně naše snažení zcela jistě nevyznělo jako marné. Za to všem zúčastněným patří velký dík.

A koho budeme překonávat příští rok? Přeci sami sebe, to může být ještě větší výzva, než když jsme překonávali hejtmana. Chcete-li nám pomoci a chcete-li se k nám již nyní přidat, naše skupina na facebooku- Sbírka studentů (TULáků) pro Tulipan - je Vám otevřená.