Když jsem zakládal tyto stránky, nepochyboval jsem, že stále bude o čem psát. Na světě je přeci tolik témat, že si stačí pouze vybrat. Zároveň můžeme mít různé důvody k tomu usednout za stůl a skládat jednu větu za druhou. Mým největším stimulem je, když jsem s něčím nespokojen, když vidím, že věci nefungují tak, jak by měly, když vidím, že lidé zapomínají na něco, na co by zapomínat neměli, nebo když mne prostě něco štve. V tu chvíli mám chuť vykřičet takovou věc do celého světa, aby to všichni věděli a abychom s tím něco dělali. A co když bude na světě vše v pořádku? Všichni se budou mít dobře a nebude na co nadávat? I takovou variantu mám promyšlenou. Ze stránek udělám sbírku receptů a budu sem postupně dávat ty nejlepší jídla, která znám. Už se na to moc těším, budete se divit, jaké dobroty vám představím. Ale to, že bych sem začal psát recepty, zatím nehrozí.
Moje odmlka byla způsobena mnoha důvody, především podnětů k psaní bylo tolik, že jsem nestačil všechny negativní vlivy kolem sebe vstřebávat. V první řadě bych se musel zmínit o špatně fungující náhradní dopravě při výluce tramvají na trase Jablonec-Liberec, ovšem pochybuji, že slova, která bych použil, by neměla za následek mé doživotní vyloučení z dopravy v rámci DPML (rozuměj Dopravní Podnik Města Liberce). Asi stárnu, ale pěšky se mi do školy chodit nechce, to raději budu držet hubu. A tak jsem si počkal a v tomto týdnu byla opět kompletní linka zprovozdněna a zatím jezdí, čímž zapomeneme, že to kdy bylo jinak, a zase je vše v pořádku. Psát mne nepřimělo ani výročí sametové revoluce, ačkoliv mnohá slova, která byla napsána nebo vyřčena během oslav, doufám, nejen mne malinko rozlítila.
Dalším důvodem je škola. Vím, že to zvládly generace před námi, tak proč bychom s tím zrovínka my měli mít nějakou potíž, ale přesto mi příjde, že chtíc všechno zvládnout a stihnout na výbornou je nemožné, ba co víc, je to nepředstavitelné. Ale jak se říká nemožné na počkání, zázraky do tří dnů...
A především to, že zde nezveřejňuji nové příspěvky, nemusí znamenat, že nic nepíši. Něco jsem přeci jenom i v minulých dnech psal, pouze si říkám, že jsou texty, které ještě musí trochu uležet. Musí počkat na to, až si jich po čase opět všimnu, od základu je předělám, a pak je možná někdy zveřejním a možná taky ne, čímž potvrdím jejich marnou existenci. Ovšem co na tomto světě není marné...? Ale takto chmurně jsem tedy končit nechtěl. I když vlastně to chmurné není, to, co jsem chtěl napsat, bylo: Psát jen tak nepřestanu, až bude svět bez chybičky, budu psát třeba i ty recepty, prozatím vidím spoustu jiných témat, kterými bychom se měli zabývat. A jestli se chvilkami odmlčím, je to jen dočasné, každý má občas zimní spánek, aby bylo více sil do dalších dnů...
