Waldorfský seminář v Semilech

Mezi lidmi pohybujícími se kolem alternativního vzdělávání nejsou Semily neznámým místem. Málokteré město je tak spojeno s waldorfskou pedagogikou jako právě Semily. V roce 1992 zde začala fungovat základní škola s první třídou a od té doby se postupně rozrůstala až do současné podoby, kdy vedle základní školy existuje i středoškolské lyceum. No a přibližně podobně dlouhou historii má i letní seminář waldorfské pedagogiky, jehož jsem se letos zúčastnil. A byla to zajímavá zkušenost. Už jenom fakt, že je někdo ochotný čtrnáct dní svého volna věnovat svému zaměstnání, je pozoruhodný. A nebylo takových lidí málo, do Semil přijelo téměř dvě stě lidí. Velká část z nich ze zavedených waldorfských škol z celé republiky, ale nemálo jich bylo ze škol nově vznikajících, ať už přímo waldorfských nebo ze škol pouze čerpajících z waldorfského přístupu jisté náměty. Strávil jsem rok na zdejší waldorfské škole, ale prakticky mi stále není jasné, v čem ta alternativa spočívá. Co se jako alternativa označovat může a co už je klasika? Nevím. Ve výsledku by z obou škol měl vzejít vzdělaný mladý člověk, který je připraven smysluplně naložit se svým životem v dnešním poněkud složitějším světě. To, jak toho dosáhnout a jaké prostředky přitom využít, je těžká otázka. A tak jsme se vedle přístupů didaktických během dvou týdnů učili zpívat, hrát na flétnu, skládat básně, modelovat z hlíny, tančit, správně mluvit, využívat všech smyslů pro vnímání světa kolem nás a snad ne příliš bláhově jsme doufali, že se nám alespoň část z toho podaří předat dál dětem ve školách.