čtvrtek 17. září 2020

Dokázat se poučit z chyb

 Včera jsem se díval na dokument Netflixu Sociální dilema, kde jsem našel odpověď na otázku, co se to na tom světě v posledních letech děje. Hovoří se tam o tom, proč je současný svět tak rozdělený. Projevuje se to téměř na celém světě, společnosti se dělí na dva nesmiřitelné tábory. Zmiňovaný dokument to dává do souvislosti s rozšířením sociálních sítí.

Je neuvěřitelné, jak velký dosah to má. Nestačím se divit tomu, co všechno si člověk může přečíst například v diskuzi čtenářů pod zpravodajskými články. Lidé byli hodně nepřipravení na příchod sociálních médií, která toho zneužila a možná si toho tvůrci ani nebyli vědomi, kam to může dojít. 

Skupinou, která toho zneužila, jsou politici, populističtí, kteří se rychle naučili v sociálních sítích pracovat. Lidé tak věří ne faktům, ale tomu, čemu chtějí věřit, co je pro ně příznivější a zajímavější, lidé věří svojí pravdě, kterou si na internetu najdou a obalí se jí. Ničemu jinému už potom nevěří. Třeba teď je to případ koronaviru, nejprve v Česku všichni nosili roušky, chovali se zodpovědně, pak jim politici dovolili roušky sundat a lidé na roušky zanevřeli, už je to prostě nebaví, a tak se obklopují svojí pravdou, že roušky jsou zbytečné, nebo ještě hůře, že škodí. I takových článků na internetu najdete mnoho. A podle toho to také vypadá. Jsme třetí nejhorší zemí v Evropské unii. V České republice máme rychlý nárůst případů a není zatím šance, že by se to nějak zastavilo, protože se blíží volby a premiér Babiš nepůjde proti přání většiny lidí, i když by to bylo potřeba. Navíc se lidé přestali chovat zodpovědně vůči sobě navzájem. Kvůli takovému chování jsem se i já ocitl v karanténě, která nemusela být. 

Občas se zamyslím nad tím, jak šílený rok 2020 je. Celý svět se změnil a zatím není moc naděje, že by se to zlepšilo, naopak. V takovou chvíli má Česká republika smůlu na premiéra i na prezidenta. Oba jsou to lidé bez kvality a bez hodnoty, potřebovali bychom tam teď úplně jiné lidi. 

Za včerejšek přibylo 2139 nových případů. Je to rekordní číslo, každý den se jedná o rekordní přírůstek. A pak si v diskuzi přečtete, takové zprávy, že jsou to vymyšlené případy, že se někdo dozvěděl, že je pozitivní, aniž by byl na testech a podobně. Má to za cíl zpochybnit oficiální čísla.  Nerozumím tomu, že jsou lidé, kteří takovéto falešné zprávy píší a posílají. Zároveň si ale dokážu představit, že své pravdě věří a snad by se za ni dokázali i bít, a to je hodně šílené. 

A i v tom mohou hrát roli sociální média. Připadá mi to hodně hrozné a nechce se mi ani věřit, v jakém stavu jsme se během pár let ocitli. Věřím, že se to nějak časem vyřeší, ale teď to vidím jako velký problém. Nechci být příliš pesimistický, ale tak se mi zdá, že na světě hodně chybí vzájemné porozumění, pokora a úcta k druhým a bojím se toho, že na to právě v krizových chvílích můžeme trochu dojet. Je třeba vědět, že člověk, který má jiný názor než my, není náš nepřítel. Je třeba vědět, že pokud je pravda nepříjemná, nezbavím se jí tím, že ji budu popírat. 

Když si čtete Bibli, jsou tam příběhy, v kterých hrdina chybuje, je mu dána druhá šance a on i přes to, že už jednou chyboval a ví o tom, udělá stejnou chybu podruhé, potřetí a klidně počtvrté. Takovým příběhům jsem se vždy zdráhal věřit, protože mi přišlo nemyslitelné, aby někdo chyboval i poté, co se mohl poučit, ale teď mi to připadá ve společnosti hodně podobné. Znamená to opravdu, že jsme jako lidé nepoučitelní? Snad ne. Budu věřit tomu, že se jednou z našich chyb poučíme. 


Žádné komentáře:

Okomentovat