O smyslu a nesmyslu

Je na čase položit si pár zásadních otázek. Pro tento blog je asi nejzásadnější otázka proč. Proč píši na tyto stránky?

Někde jsem četl, že poezie je jediným konkrétním důkazem o existenci člověka. Všechno ostatní se dá nějakým způsobem odůvodnit, nikoliv ovšem poezie. Ta je nám důkazem, že člověk existuje, žádné jiné vysvětlení totiž pro poezii nemáme, žádné jiné vysvětlení by nedávalo smysl. Pro nic a nikoho by totiž poezie neměla smysl než pro člověka.Tím, že poezie nedává smysl, nám vlastně dává smysl. Stejným nesmyslem je tento blog. Je tak velkým nesmyslem, že si dovolím napsat kacířskou myšlenku, že snad ani nemá smyslu, čímž jej ovšem řadím k úplně základním danostem tohoto světa. Aby měl svět smysl, musí být založen na nesmyslu. Na nesmyslech stojí tento svět. Díky nesmyslu se otáčíme kolem své osy. Je to tak samozřejmé, že se ani nestačíme divit odkud se ty všechny nesmysly berou. A přece to není samozřejmé, nesmysl je jako vzácná květina, kterou bychom měli hýčkat a kterou bychom měli zalévat. Měli bychom založit takovou malou nesmyslnou rezervaci pro věci beze smyslu a věci nesmyslné. Kdybychom neměli nesmyslu, nikdy bychom nepoznali smysl. Nebylo by srovnání. A bez smyslu se život žít nedá. Proto má nesmysl větší smysl než smysl. Zdá se vám to jako nesmysl? To je správné, tím se ukazuje, že tento svět má smysl, stačí jen jej hledat. Jestli k tomu jen trochu dopomůže tento blog, pak má nějaký smysl, a proto jej píši, i když je to občas o nesmyslech jako například tento příspěvek.