Můj internet 1/52

Internet. Stal se každodenní součástí našeho života. Používáme jej při práci i při zábavě. Jak si ovšem internet představit? Jakou má tvář a jak internet vypadá? Myslím, že internet má tolik tváří, kolik má uživatelů. Rozhodl jsem se, že Vám internet, jak ho vidím já, představím. Najít totiž na síti něco zajímavého je někdy celkem složité. Jestli vám třeba i jen trochu mé doporučení pomohou a usnadní čas hledání, budu rád. Sestavil jsem si žebříček internetových stránek, které pravidelně navštěvuji, a ty jsem rozdělil do 52 částí. V každé části vám představím zajímavou stránku. Ne vždy se jedná o něco unikátního, ale třeba jen o střípek, který dohromady v celku tvoří moji mozaiku. Nechci zde popisovat veškeré možnosti a funkce stránek, které možná znáte lépe a důvěrněji než já, mnohdy si tedy při popisu vystačím jen s názorem a úhlem pohledu na možnosti té které stránky.

Facebook jako tvář světa

www.facebook.com

Jak bych mohl začít něčím jiným než facebookem? Znají ho téměř všichni. A téměř každý má na facebook svůj názor, včetně mě. Když jsem poprvé slyšel, že existuje, bylo to v souvislosti s rostoucí popularitou sociálních sítí. Tehdy se objevil v jedné řadě se stránkou myspace. Tak trochu jsem to nechápal. Myspace měla podle mého opodstatnění, facebook nikoliv. Od té doby se mnohé změnilo a přesto podstata zůstala stejná, podobu facebooku vždy vytváří vaši přátelé.

Hlavním impulzem, proč jsem si založil profil, byla možnost sdílení fotografií. Jak jsem později zjistil, je mnoho jiných stránek vhodnějších pro fotografie. Galerie na facebooku má tak omezené rozlišení, že zde vystavené fotografie mají horší kvalitu než fotky z mobilního telefonu. Pro sdílení fotografií jsem si postupem času našel už jiné stránky, ale přesto mne facebook něčím fascinuje. Jeho základní myšlenka stojí na propojení lidí. Četl jsem knihu V pavučině sítí, která vyšla ještě před boomem sociálních sítí, kde se psalo, že se můžete s kýmkoliv na světě spojit prostřednictvím sedmi blízkých lidí. Je to něco nepředstavitelného, že nejkratší cesta, jak oslovit i třeba ty nejznámější (nebo i nejzapomenutelnější) tváře světa, vede přes sedm prostředníků. Facebook by nám už brzo mohl dát odpověď. Je opravdu někdy zajímavé, když zjistíte, že se znají mezi sebou vaši přátelé, kteří byste řekli, že se nikdy nemohli potkat. Takových náhod a setkání je právě díky facebooku mnoho.

Výhodou této stránky je v první řadě to, že je nejrozšířenější. A použití? Chápu facebook jako prostředek, jak si s přáteli vyměnit poznatky o tom, na čem pracují, kam chodí, kde bude jaká zajímavá událost nebo co si myslí. Mezi přátele řadím lidi, s kterými se znám a s kterými bych zašel třeba večer posedět. Určitě není facebook seznamkou, jak jej někteří chápou. Nemyslím, že mezi přátele patří lidé, které jste viděli dohromady dvakrát a moc o nich nevíte. Zároveň ale informace, které na stránky facebooku sám píši, jsou takové povahy, že by mne nijak nezasáhlo, kdyby byly veřejné. Prostě takové soukromé migroblogování o sobě. Odkazy jiných stránek na facebook dávám pouze tehdy, když vím, že mohou něco říci i mým přátelům. Rozuměj neházím tam každou pitomost, na kterou narazím. Stejně tak odkaz na Youtube video dávám na facebook, pouze když to má hlubší význam. Co absolutně nepobírám, jsou různé aplikace, hry a kvízy na facebooku. Beru to jako nutné zlo, aby byla síť populární mezi velkým množstvím uživatelů.

No a k obsahu samotných statusů? Někomu třeba vadí, když si od přátel denně čte, co měli k obědu. Pravda, někdy to nemusí být moc přínosné. Jsou statusy, které daleko víc obohatí a pobaví, ale na druhé straně člověk i díky takovým statusům pozná své přátele. A číst o jídle není až tak zlé. Někdy je zajímavé, se nad i třeba banálními statusy zamyslet, zda v nich není něco víc. A stejně tak je zajímavé, když se člověk s odstupem času podívá na své vlastní statusy, co tam o sobě zjistí. Co se mi na facebooku nelíbí, že se poslední dobou snaží instituce jako různé podniky, firmy, ale i televize a rádia vetřít do tohoto prostoru. Facebook chápu jako komunikaci mezi přáteli, proto mně vadí, když se mi na zdi objevují zpravodajské články. Televize a rádia by mohly více využívat jiné sítě. Argumentem pro ně je ovšem rozšířenost facebooku.

Budoucnost této sítě vidím velice optimisticky. Facebook podle mého neomrzí, stejně tak bude dlouho trvat (jestli vůbec), než ho předstihnou konkurenti. Je ovšem nutné pamatovat, jak mocným nástrojem tato síť je. V každém případě sdílím vůči facebooku optimismus a mohu jej proto doporučit.