skip to main |
skip to sidebar
Santiago de Compostela, místo, kam bych se rád podíval
Vyrazit na pouť do Santiaga mne napadlo někdy v roce 2010. Četl jsem si o dálkových pěších trasách a okouzlilo mne něco, co v dřívější době bylo samozřejmostí. Člověk se může pěšky dostat kamkoliv a projít jakoukoliv krajinou, ať už krajinou přírodní, která téměř není dotčena člověkem, nebo krajinou industriální, která svoji původní tvář ztratila, aby sloužila člověku a jeho potřebám. Jsou krajiny, které přijmou do svého nitra člověka jaksi samozřejmě, a pak jsou také krajiny, kde člověk ve své prosté podobě nemá téměř místa a působí jako rušivý element. Představme si například člověka jdoucího po okraji dálnice nebo jdoucího tunelem, ať už silničním nebo železničním. Přesto existují cesty kudy můžeme dojít pěšky kamkoliv. V minulých staletích poutníci na svých cestách bojovali s přízraky, draky a loupežníky (posledně jmenovaný druh stále přežívá), dnes jsou pro nás oním drakem již jmenované dálnice a umělé dopravní stavby, které s pěším člověkem tak trochu nepočítají, ale i s nimi se dá bojovat.
No a od dálkových pěších turistických tras byl již jen krůček k poutím. Zajímavostí je, že vedle sítí silnic a železnic je Evropa protkána i sítí cest pro pěší. A stejně jako u silnic a železnic i tato síť má svá centra. Překvapivě to ovšem nejsou velké aglomerace, ale stará poutní místa. Tím, co určuje podobu pěších cest po Evropě, je historie. No a už jsme u Svatojakubské pouti neboli u pouti do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Tato pouť, jejíž znamením je mušle, patří mezi tři nejvýznamnější, nejstarší a v současné době i nejvyhledávanější mezi poutníky. Je zařazena do světového kulturního dědictví UNESCO.
A jaký je rozdíl mezi turistickou cestou a poutí? U pouti je obsažen i rozměr duchovní, s kterým je konfrontován každý člověk, ať už je věřícím či duchovní stránku staví do jiných rovin.
O poutnících ve Španělsku jsem slyšel daleko dřív, ale co mne překvapilo, že lze do Španělska doputovat po cestách, které máme téměř za humny. Konkrétně se jedná o trasu ze Žitavy do Prahy. Rozhodl jsem se, že se na tuto cestu vydám. Cíl je jasný, ale odkud vyrazit? Po mnoha úvahách je prozatím tím důstojným místem odkud vyjít ze severu Čech zámek Frýdlant. Bylo by samozřejmě lákavé projít tuto trasu v kuse, ale nabízí se i možnost jít na více etap. Již rok mám tuto myšlenku v hlavě a stále více se mi v mé mysli zabydluje. Již rok pátrám po různých informacích, ať již na internetu nebo v knihovně. A stále více věřím tomu, že se na tuto cestu vydám.
Také proto jsem se rozhodl založit stránky http://www.cesta-do-santiaga.blogspot.com . Prozatím zde budu průběžně umisťovat informace o knihách a článcích na internetu, a jestli vše půjde tak, jak bych si přál, postupně přibudou informace z příprav a samotné cesty. To tedy na úvod.
Já se na pouť do Santiaga de Compostela vydala jen na stránkách Coelhova Poutníka, ale i tak to bylo fajn:)...tak držím palce ať to dotáhneš do konce.
OdpovědětVymazatPoutníka jsem četl, ale ani jsem si souvislost s touto cestou neuvědomil. Trochu mne na této knize zklamala podobnost s Werichovou pohádkou (motiv pokladu za pecí). Mám v plánu se postupně zmínit i o beletrii, v které se tato cesta vyskytuje, proto děkuji i za tuto poznámku. Chtěl jsem popsat cestu od úplného začátku, zatím bych si sám netroufal hádat, zda se někdy do Santiaga podívám. Ale i to je na takové cestě zajímavé...
OdpovědětVymazatMimochodem moc se mi líbí váš cestovní blog, myslím, že je to inspirace pro všechny... :-)
Ahoj Petře.
OdpovědětVymazatNejsem odborník na Coelha a už vůbec ne na Wericha, ale trochu se mi zdá, že jsi zaměnil Coelhova Poutníka s Alchymistou. Poutník (pokud si ještě pamatuji, je to už dlouho co jsem to četla) popisuje výhradně poutní cestu do Santiaga. Ale možná mi jen tvoje poznámka o podobnosti s Werichem nedošla:-)
Každopádně mi tvůj záměr s poutní cestou přijde velmi zajímavý. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli tě na tom "projektu" zajímá spíš ten duchovní rozměr cest, nebo ta zkušenost s "pěší tůrou" takového rozsahu.
Jinak moc děkuju za pochvalu. Jsem na blogu začátečník, tak že o to víc si toho vážím.
Á, tak to jsem opravdu popletl, no taky už je to doba, co jsem to četl, a četl jsem od něj jenom tu jednu knihu, tak jsem si to zaměnil. Děj už pomalu nedám dohromady, snad jen ten motiv pokladu za pecí. No tak to je tedy důvod se na Poutníka podívat... :-)Díky za upozornění.
OdpovědětVymazatNa té cestě mě toho láká víc, vedle toho duchovního rozměru a překonávání jistých, pro běžného člověka, hranic, vnímám i stránku historickou. To, že jde o pouť, která byla alternativou Jeruzalémské cestě ve chvíli, kdy u božího hrobu vládli muslimové. Od té doby, co si o této cestě čtu, se mi zdá, že na kostely svatého Jakuba staršího narážím skoro všude. (Česká Kamenice, Jihlava, Brno) Stejně tak mě překvapila na jednom z obrazů nějakého šlechtice od Karla Škréty namalovaný znak mušle, znamení této pouti. Bylo to znamením, kterým se honosili. Líbí se mi, že se to v jisté formě zachovalo dodnes a zároveň se trochu bojím, že pokud to vyjde, a jednou se podívám až k cíli, budu zklamán jistou komerčností, ale proto jsem se rozhodl, popsat tuto pouť z mého pohledu od úplného začátku, když jsem ještě plný idealistických představ... :-)
Jinak přeji mnoho zdaru v hledání témat a více podobně zajímavých cest jako jste měli tu na Island ... :-) Ahoj.
Taky mi po slovech pouť do Santiaga vytanul hned na mysli Coelho :-)
OdpovědětVymazatKaždopádně držím palce, aby se pouť zdařila. Mám známého, který loni v létě pouť do Santiaga podnikl, šel zhruba tři měsíce, vím ale jen, že šel z ČR, odkud přesně si nevzpomínám. Ale musí to bát silný zážitek, dnes už nám něco takového připadá až neuvěřitelné :-)
Děkuji za potvrzení, že je taková cesta možná, stále si ji pouze plánuji, ale věřím, že cesta neuteče... :-)
Vymazat