Mistrovství skončilo. Myslím, že bylo uspěšné a takový cizinec, kterých přijelo dost, si asi nemusí stěžovat. Jistě se mu příprava tratí líbila, o zajímavé závody nebyla nouze, sněhu bylo dost, a tak už záleží pouze na tom, jak se mu líbil Liberec a okolí. Myslím, že jsme si z pohledu cizince nevedli špatně.
To z pohledu českého to vypadalo poněkud jinak. Už od začátku to doprovázelo spousty zmatků. Před rokem sváželi sníh z chráněných Jizerek a dokonce z upravených tratí pro rekreační lyžaře s takovou arogancí, že si to z morálního pohledu koledovalo zakázání celé akce. Arogance peněz.
Ale to už je pryč, jestli přípravě něco přálo, pak to bylo počasí. Přes všechny naše žabomyší spory napadlo tolik sněhu, že jej bylo až moc.
Stánků navezli do města tolik, že to vypadalo na stěhování národů, nakonec byla otevřena sotva třetina a bylo to přesně tak, jak jsem se obával. V každém druhém byla nabídka téměř totožná. Nějaká ta klobása, svařák, když už to stálo za to tak bramborák. Ceny byly opravdu světové svářák 30-35Kč, bramborák za 50, klobása za 60. Ne všude to tak bylo, ale většinou drželi basu a děsně se zlobili, že k nim lidi nejdou. Mysleli si, že přijedou cizinci, a pak je natáhnou. Typicky české.
Byl jsem na třech závodech, z každého mám jiné zážitky, ale jeden byl společný, chování některých českých fanoušků. Stál jsem u skupinky německých fanoušků, už se to pomalu štosovalo a každý si chtěl zabrat dobrou pozici. Pak vedle mě přišel takový český tatík, celkem vulgárně na mne začal tlačit a čekal , že ustoupím, chvíli jsem odolával, ale pak jsem ustoupil. Bylo mi jasné, že mne považuje za Němce. Před námi stála Němka a on se tedy posunul a začal tlačit na ni. Ta se důrazně otočila a koukala, co chce, začal křičet, že nevidí, tak ať uhnou. Začal kolem sebe mávat rukama a uhodil mi do foťáku. Otočil jsem se na něj a zeptal jsem se ho jestli má nějakej problém, jak zjistil, že jsem Čech, tak vyklidil pozici a odešel. Typicky české.
Když skončil poslední závod, padesátka mužů, kterou vyhrál Nor Peter Northug, tak předávali medaile přímo na stadionu a prosili diváky, ať neodcházíme, že bude slavnostně předána pořadatelská vlajka, tak jsme počkali. Dali si na čas, mrzli jsme tam ještě hodinu po závodě, ale dost lidí si počkalo, proto nás o to víc překvapilo, když se pro tribunu diváku hlavní ceremoniál odehrával zády k nám a ještě za deskou reklam, už to mluví za vše, koukali tak na deset lidí a děkovali divákům. Hrůza. Je vidět, za co jsme jim stáli. Typicky české.
No a samostatnou kapitolou jsou, myslím, média, to jak o tom informovali byla hrůza. Nic nevidět pozitivně, třeba jim vadilo, že divák stojí ve sněhu. To jako chtěli chodit na lyžařské závody v lodičkách? Typicky české.
Ale hlavní je, že se to povedlo, a kdo přijel kvůli pěkným závodům na lyžích, tak jistě nebyl zklamán.
Žádné komentáře:
Okomentovat